Pojem secese je v nedávné literatuře odborné i populární skloňován ve všech pádech. Co to ale je? Kde se secese vzala? Co znamená? Co všechno zahrnuje? A co nezahrnuje? Jak skončila?
Secese je umělecký styl, který ovládal přelom 19. a 20. století.
Zjednodušeně můžeme říci, že secese byla reakcí na předchozí umělecký vývoj. Ve druhé polovině 19. století mnoho mladých umělců nebylo spokojeno s dosavadním vývojem umění. Umění bylo z mnoha pohledů rozděleno – především na vysoké a nízké (tedy malba byla něco víc než kresba apod.). Akademie uznávala mezi seriózní témata jen některé náměty, třeba zátiší nebylo na stejné úrovni jako figurální historická či hrdinná scéna. Uměleckou scénu, tedy prostředí akademií, výstav (ve Francii tzv. Salónů), obchodu s uměním ovlivňovala vyšší tradičně zaměřená společnost, jejíž morálka upadala. S tím vším umělci přestávali souhlasit. První náznaky velké umělecké změny přinesl impresionismus. Umělci zjišťují, že není nutné malovat pouze realistickou monumentální technikou, ale prostřednictvím šmouh, které se díky optickým zákonům spojí; lze vytvořit atmosféru prchavého okamžiku. Umělci postimpresionističtí, jako byli například Gogh nebo Seurat, tuto techniku transformovali každý svým způsobem. Paul Gauguin a jeho následovníci, tzv. pontavenští mistři, předznamenali nový směr – expresionismus. Ten svými tématy – náboženství, sebestylizace, sny, smrt, nemoc – přinesl v 90. letech 19. století vlnu dekadence.
Druhou důležitou událostí, jež pomohla na svět secesi, je hnutí Arts and Crafts – umění a řemesla. Toto hnutí vzniklo v Anglii, jako reakce na průmyslovou revoluci. Ta umělecká řemesla odosobnila, udělala z nich pouhý sériový výrobek, zničila intimní kouzlo uměleckého předmětu. Hnutí Arts and Crafts se snažilo vrátit uměleckému řemeslu jeho punc originality a vážnosti. Sdružovalo umělce a návrháře, kteří s novou inspirací navrhovali ojedinělé kusy nábytku a jiných užitkových předmětů.
